Citát „Země je kulatá, a přece má své kraje“ od Jana Wericha připomíná, že i ve světě, který působí otevřeně a bez hranic, narážíme na vlastní limity, pravidla a „kraje“ v hlavě i ve společnosti. V jednom čtení jde o osobní hranice a odvahu je posouvat; v jiném o toleranci a respekt k odlišnostem, které určují naše soužití. Werichův citát tak může být praktickým podnětem k větší otevřenosti, ale i k uvědomění, kde jsou naše mantinely a proč vznikají. Jan Werich tímto krátkým výrokem nabízí nadčasové zamyšlení, které se dá vztáhnout na vztahy, práci i veřejnou debatu.