Citát „V světě jsem žil, v světě umřu, svět můj domov, svět můj hrob.“ od Jana Nerudy připomíná, že život i odchod patří k jednomu celku a že „svět“ je pro člověka zároveň zázemím i poslední stanicí. V době, kdy se často utíkáme k výkonu a plánům, může Nerudův citát vést k návratu k přítomnému okamžiku, k pokoře a k přijetí proměn, které nelze obejít. Jedni v něm slyší smíření, druzí výzvu žít vědoměji; v obou čteních jde o stejnou věc: neztratit hodnotu dneška. Jan Neruda tímto krátkým veršem otevírá téma konečnosti bez patosu, ale s lidskou prostotou, která se dobře pamatuje a proto se k ní lidé vracejí.