Citát „Co chvíli, co chvíli, v srdci mém zvoní“ od Karla Hynka Máchy zachycuje návraty emocí, které se ozývají jako vzdálené zvonky – jemně, ale vytrvale. V autorově poetice je láska hlasem, který se znovu a znovu připomíná, i když se člověk snaží jít dál. V dnešní době může citát pomoci pojmenovat vnitřní neklid, nostalgii i radost z citů, které se vracejí v rytmu vzpomínek. Citát o lásce tak nabízí prostor k zamyšlení nad tím, jak nasloucháme vlastnímu srdci a co v něm skutečně „zvoní“.