Citát „Kdo sám sebou pohrdá, stále ještě si může vážit svého pohrdání jako malého zbytku úcty k sobě“ od Friedricha Wilhelma Nietzscheho připomíná paradox sebeúcty: i v sebekritice může zůstávat poslední zbytek respektu k sobě. V dnešní době je tento citát aktuální jako varování před dlouhodobým znehodnocováním sebe sama, ale i jako drobná naděje, že vnitřní měřítko hodnoty úplně nezmizelo. Z perspektivy Nietzscheho může jít o výzvu vidět, odkud pramení pohrdání, co v nás ještě chrání vlastní důstojnost, a jak z toho vytěžit pevnější vztah k sobě bez falešné sebelítosti. Pro čtenáře může být užitečný jako podnět k zamyšlení nad sebevědomím, hranicemi sebekritiky a tím, jak se rodí úcta k sobě.