Citát Ladislava Fukse „Všecky krásy světa jsem měl na dosah ruky, ale žádná mi nepatřila“ je silná reflexe vztahu ke kráse, vlastnictví a pomíjivosti. Z dnešního pohledu připomíná, že i když máme „na dosah“ věci, po kterých toužíme, nemusí nám přinést naplnění, pokud je nedokážeme skutečně prožít. Tento citát vybízí k vděčnosti, k větší pozornosti k tomu, co je kolem nás, a k otázce, co v životě doopravdy patří nám: okamžiky, vztahy, nebo jen představy. Ladislav Fuks tím otevírá téma štěstí, které se často ztrácí ve snaze něco vlastnit, místo abychom si všimli krásy, která už existuje.