Citát „Láska je jako dým, když ji honíš, utíká, když utečeš, honí tě“ se připisuje Williamu Shakespearovi a popisuje, jak se láska často vzdaluje ve chvíli, kdy ji tlačíme, a naopak se přibližuje, když dáme prostor. Z pohledu autora jde o obraz neuchopitelnosti citů: lásku nelze vynutit ani řídit silou vůle. V dnešní době může být tento citát o lásce užitečný jako připomínka, že tlak, žárlivost a neustálá kontrola vztah spíš dusí, zatímco důvěra a klid mu dávají šanci růst. William Shakespeare tím nepřímo radí hledat rovnováhu mezi zájmem a svobodou – a přijmout, že některé věci přicházejí nejlépe tehdy, když je necháme přijít přirozeně.