Citát „Když miluji, jsem a jsem tím, koho miluji“ (Erich Fromm) vystihuje, jak láska formuje identitu člověka. Z pohledu autora jde o proměnu „já“ skrze vztah: milovat neznamená jen cítit, ale být – a stát se vnitřně propojeným s tím, koho milujeme. V dnešní době může být tento citát o lásce užitečný jako připomínka autenticity ve vztazích, osobního růstu i toho, že blízkost může posilovat, ne rozpouštět naši jedinečnost. Tento citát (Erich Fromm) tak otevírá otázku, jak láska ovlivňuje naše sebevnímání a proč je zralý vztah zároveň setkáním i proměnou.