Citát „Všechno je ztraceno, kromě odvahy přiznat, že všechno je ztraceno, a kromě malého smíchu“ od Samuela Becketta míří k paradoxu, že i v úplné beznaději zůstává prostor pro pravdivost a lidskost. Beckett tím zdůrazňuje odvahu pojmenovat realitu bez přikrášlení – a zároveň nepopírá, že i drobný smích může být formou odporu, úlevy nebo nadhledu. V dnešní době může tenhle citát pomoci při vyhoření, ztrátách i nejistotě: ne jako laciný optimismus, ale jako připomínka, že přiznání stavu věcí je první krok ke změně a že humor někdy drží pohromadě to, co se jinak rozpadá. Samuel Beckett tak dává citátu význam, který funguje i mimo literaturu – v každodenních situacích, kdy člověk hledá pevný bod.