Citát „Mýtus je vždycky jazykem“ (Roland Barthes) připomíná, že mýtus není jen starý příběh, ale způsob, jakým jazyk dává věcem význam. Barthes tím otevírá pohled na to, jak slova a vyprávění formují naše vnímání reality, jak vznikají kulturní stereotypy a proč se některé „samozřejmé“ pravdy tak snadno šíří. V dnešní době lze citát číst i jako upozornění na mediální zkratky, manipulaci a sílu pojmenování: kdo určuje jazyk, často určuje i to, co považujeme za normální. Citát tak vybízí k pozornějšímu čtení sdělení kolem nás a k hledání skrytých významů v každodenní komunikaci.