Citát „Králové jsou více než lidé, jsou bohové“ (Louis XIV) vystihuje představu panovnické moci jako něčeho nadřazeného a téměř posvátného. V autorově době byl král vnímán jako vrchol řádu, nositel legitimity i odpovědnosti, a právě proto citát otevírá otázku, kde končí úcta a začíná nekontrolovaná autorita. V dnešní době může tento citát posloužit jako podnět k přemýšlení o tom, jak hodnotíme vůdce, instituce, moc a její hranice – a jakou roli v tom hraje naše vlastní ochota podřizovat se „silným“ osobnostem. Jde o citát, který přirozeně vybízí k interpretaci: jako obhajobu absolutismu i jako varování před zbožštěním vládců.