Citát „Byl to muž, který měl neobyčejnou naději.“ od F. Scott Fitzgeralda lze číst jako jednoduché, ale silné pojmenování vnitřní odolnosti. V autorově optice může „neobyčejná naděje“ znamenat schopnost vidět smysl i tam, kde okolnosti nepřejí – a nevzdat se vlastní představy o lepším zítřku. Dnes může tento citát připomínat, že naděje není naivita, ale postoj: držet se směru, když je nejistota, a znovu hledat důvody pokračovat. F. Scott Fitzgerald tímto citátem otevírá prostor pro osobní interpretaci, a právě v tom je jeho nadčasovost.