Citát Jiřího Bartošky „Já nejsem typ, který by si psal deník. Já si všechno pamatuju.“ otevírá téma, jak dnes pracujeme s pamětí a proč někdo nepotřebuje zapisovat zážitky, aby nezmizely. V době fotek, poznámek a neustálého sdílení připomíná, že vzpomínky mohou mít sílu i bez záznamu — a zároveň vybízí k úvaze, co si chceme uchovat a proč. Tento citát může být inspirací pro ty, kdo deník píší, i pro ty, kdo raději žijí přítomností; ukazuje, že cesta k vlastnímu „archivu“ může být různá a stejně platná.