Citát „Psaní je jako když se člověk svléká do naha a ještě se u toho musí usmívat.“ připisovaný Bohumilu Hrabalovi vystihuje zranitelnost i odvahu autora. V době sociálních sítí a rychlých soudů připomíná, že psaní je akt upřímnosti – odhalení vlastních myšlenek, emocí i slabostí. Pro spisovatele i čtenáře může být tento citát o psaní povzbuzením k autentičnosti: psát pravdivě, i když je to nepohodlné, a přesto si uchovat nadhled a lehkost. Bohumil Hrabal tímto citátem pojmenovává, proč jsou silné citáty o psaní tak inspirativní – vrací tvorbě lidskost.