Citát „Příliš mnoho knih škodí, protože člověk pak neví, co je život.“ od Bohumila Hrabala lze číst jako varování před útěkem do čtení, kdy se zážitky nahrazují představami. V dnešní době přehlcení informacemi připomíná, že znalosti bez praxe mohou otupit cit pro realitu. Pro někoho je to výzva hledat rovnováhu mezi knihami a skutečným životem, pro jiného jemná ironie o tom, jak snadno se člověk ztratí ve slovech. Bohumil Hrabal tímto citátem otevírá otázku, co je „život“: prožitek, vztahy, riziko, nebo i tiché čtení – a kde je hranice, kdy citáty a knihy přestávají pomáhat a začnou škodit.