Člověk je tím, čím je jeho paměť. Tento citát Bohumila Hrabala lze číst jako připomínku, že naši identitu netvoří jen přítomnost, ale i to, co si neseme v hlavě: zkušenosti, příběhy, křivdy, radosti i detaily všedních dnů. V dnešní době, kdy se informace rychle ztrácí v proudu obsahu, má paměť ještě větší cenu – určuje, čemu věříme, koho milujeme i jak chápeme sami sebe. Citát Bohumil Hrabal tak není jen věta o vzpomínkách, ale i o odpovědnosti za to, co v sobě uchováváme a čím se necháme utvářet.